Pozdrav prvni

Tak Vas zdravime vsechny z Hong Kongu.

Let byl celkem v pohode, akorat Andrejku vyvolavali na Ruzyni, protoze mela v batohu nasi plynovou bombu na vareni kaficek a polivcicek. Bohuzel nam ji sebrali a tak jsme bez kafi a polivek. Budeme si ji muset koupit az na Filipinach. Spojeni v Londyne bylo v pohode, cekali jsme jen pul hodiny a uz jsme sedeli v Airbusu Hong Kongskych aerolinek Pacific Airlines. Meli jsme dvojsedadlo u okna a pred sebou male televize v opěradlech sedadel pred nami. Cestou nam tam pousteli opet filmy a stav letu. K jidlu jsme nejdrive meli veceri a pak po deseti hodinách snidani. U obou jidel jsme si mohli vybrat ze tri menu. Mnam. Po dvanacti hodinach letu a spanku jsme na letisti v Hong Kongu <mistni cas 17.15 hod.>, kde nas nejdrive meri termokamerou jestli nemame horecku, pripadne SARS a pak uz s batuzkama utikame k predrazenemu vlaku <250,- Kc za 20 km> na ostrov Hong Kong a stanici North Point, kde mame rezervovany hotel Ibis. Po ubytovani v miniaturnim pokojiku s ještě miniaturnejsi postýlkou jsme se sli chvilku projit, najist <divny nudle ve vode s masovyma kulickama> a asi o pulnoci mistniho casu usiname. Rano o pul devate se divime, jak docela lehce snasime casovy posun 7 hodin. Hlavne Andrejka !!! Ted sedime v kavarne na kopci Victoria a koukame zhora na cely Hong Kong. Je tu prijemnych 25 stupnu polojasno! Jeste se jdeme dolu podivat do centra, na ostrov Kowloon atd. Musime uz koncit, cekaji tu lidi na internet. Brzy se ozveme. Jsme v poradku a vsechny moc pozdravujeme.

Andrejka a Zdenda.

Pozdrav druhy

Tak pozdravujeme podruhe, tentokrat jiz z ostrova Palawan. Z Hong Kongu jsme odleteli v pohode. Tentokrat jsme se na letiste dostali o mnoho levnejsim autobusem, ktery mel zastavku primo u naseho hotelu. Po prochazeni letistnich nastupnich mist nas udivilo jejich mnozstvi. 90! Leteli jsme opet s Cathay Pacific [letecka spolecnost Hong Kongu]. Let s nimi je mnohem prijemnejsi nez s evropskymi let. spolecnostmi. Pred nastupem nas nezapomeli opet promerit kolik mame stupnu a to opakovali i po vystupu v Manile. Bohuzel, tady se nam prihodila prvni smutna zprava. Po vystupu jsem zjistil, ze mi nekdo ukradl telefon z bundy, kterou jsem mel v prostoru nad hlavou. A to i pres zip, ktery nezapomeli zase zavrit. Po vystupu jsem vse hlasil v kancelari aerolinek. Ale to uz nemelo zadnou cenu. Byli jsme v Manile! Po vystupu z letiste se nas ujal jeden taxikar [spis se vnutil] a odvezl nas po dlouhem bloudeni do jiz rezervovaneho hotelu. Jiz byla tma a byli jsme zdeseni v jake ctvrti to vubec bydlime. Pouhe tri bloky odtud staly u zeleznice presmradlave SLUMY [bezdomovci bydlejici ve slepenych chysich z cehokoli. Fuj. To jsme zjistili druhy den, az kdyz jsme sli kolem do centra. Cekali jsme hodne spiny, ale tohle nas zaskocilo. Jeste vic nas ale zaskocilo to, ze jsme za celou dobu prochazeni hruzostrasne Manily nepotkali ani jednoho belocha, natoz turistu. Uz jsme se nemohli dockat odletu na Palawan. V noci me jeste k tomu potkala nevolnost se zvracenim [asi z tech smradu a tepla cca 30] a tak jsme se modlili, aby mi bylo druhy den dobre. Druhy den je dnes a uz mi je nastesti lip. Uz mam chut i na slivovicku, kterou jsme si nezapomeli pribalit. Dnes jsme leteli  Boeingem "stary krap" na Palawan. Pred odjezdem nam taxikar hrozil, at tam nejezdime, ze nas muslimove zabijou. No vylozene nas povzbudil. Ale uz jsme meli koupene letenky. No a po ubytovani v docela prijemnem hotylku za 350 Kc za pokoj/noc i s televizi a klimatizaci jsme se vidali na  doporuceni jednoho domorodce na asi 25 km vzdaleny zaliv HONDA BAY. Ze zalivu, na ktery nas dovezl domorodec na motorce, vedle ktere maji tady jeste pridelanou boudu a v ni dve mista. Ze zalivu nas za 100 Kc dovezl dalsi domorodec lodickou na ostruvek, kde jsme byli jen MY. Mysleli jsme, ze az nas tam odveze, tak odjede pro další turisty a on tam cekal opodal az se vyvalime [3 hodiny] a posbirame obrovske musle. Andrejka samozrejme chytila rajčatovou barvu. Zitra, nebo pozitri  pojedeme do mesta Sabang, kde jiz mají byt tipicke chaticky na plazi. Jeste pred tim musime sehnat zpatecni letenku, nebo lodni listek zpet do Manily, aby jsme je pak vubec sehnali. Cestovani je tu mnohem tezsi nez v Thajsku, ci Malajsii. Nemaji tu zadne cestovni agentury, jen zastoupeni leteckych aerolinek, nebo lodnich spolecnosti. Prochazime tu precpanymi ulickami plnymi smradlavych jeepneyu [takove ty jejich upravene a vyzdobene jeepy], motorek a vsichni na nas civi. Moc turistu tu taky neni. Uz jsme za celou cestu po Filipinach potkali celkem 4. Je nam z toho divne. Az pry v tom Sabangu by to melo byt lepsi, no uvidime. Drzte nam palce, obcas nam není lehko. Z filipinskych lidi nevyzaruje zrovna velke pratelstvi. Mozna ale jen na prvni pohled.

Zatim je to jen

Jeden z prvních dojmu.

Andrea a Zdenda.

P.S.: Moc dekujeme vsem za pozdravy!

Pozdrav treti

Zdravime Vas potreti,ikdyz z toho sameho mista. Omlouvame se vsem, ktere jsme vydesili minulym mailem. Psali jsme momentalni pocity a ty uz jsou dnes lepsi. Taxikar, ktery nam hrozil, ze nas tu pobiji, nas jen lakal na dalsi kseft. Mohl by nas totiz vozit mezi letistem, kancelari aerolinek a plazovym strediskem na jihu. Dva Svedi, ktere jsme tu potkali nam to potvrdili a smali se nam. Jsou tu pry uz podruhe. A bez problemu. Jsme porad v Puerto Princesa na Palawanu, protoze jsme si museli koupit zpatecni letenky do Manily. Vcera nam je nemohli vytisknout, protoze jim dosly formulare. Dnes me Andrejka vylakala do motyli farmy. Zahrada velka asi tak 10x10 metru, par motylku [tri druhy], larvy a to vse za 100 Kc. Nekupte to! Zítra odjizdime v 7.00 hod. do Sabangu, kde nas cekaji plazove chaticky a podzemni reka. Pokud bude v Sabangu internet,hned jak se zvedneme z rozpaleneho pisku, napiseme.

Andrea a Zdenda.

V priloze Vam posilame par prekopirovanych a zmensenych fotek z
digitalniho fotaku. Moc jich neni, internet je tu pomaly.

Pozdrav ctvrty

Tak opet zdravime a pro zmenu opet z toho sameho mista. Neni to proto, ze by jsme nikde nebyli. Jen nikde nebyl internet a dokonce ani signal pro mobilni telefon. Hned druhy den po odeslani emailu jsme odjeli Jeepneyem do Sabangu. Hned rano v sedm hodin jsme se dostavili na misto, odkud Jeepneye odjizdeji. Je to takovy veliky Jeep, asi pro 20 mist k sezeni. Batohy nam hodili na strechu spolu s ruznym harampadim [pytle s ryzi, dlouhe truby...]. Po naplneni jsme vyjeli a mysleli jsme, ze uz se k nam nikdo nevejde. Jenze behem jizdy k nam naskakovali dalsi a dalsi cestujici a prihazovali dalsi naklad. Pod nohama jsme dokonce meli svazane tri slepice. Behem hodiny jsme odhadli pocet cestujicich tak na 50. Dvacet lidi sedelo na strese a zbytek uvnitr. Behem jizdy jsme byli namackani jako sardinky a všichni si nas prohlizeli. Cesta trvala asi tri hodiny, z toho tak pul po asfaltce. Zbytek s nami letel po prasne ceste dzungli. Celi zniceni, vyklepani a zapraseni jsme dorazili do malinkate vesnicky Sabang. Po prijezdu jsme se ubytovali v jedne docela dobre vyhlizejici chaticce na plazi. Ale po prvni noci, kdyz uz jsme si prosli celou plaz s resorty, jsme se prestehovali na konec bile plaze, kde byl vetsi klid, maly ostruvek a krasne more. To vse za 200 Kc na noc za chatku se spoustou spolubydlicich [obrovske svaby a gekoni] S temi svaby jsme se nemohli snest, byly vsude. Jak v predchozi chatce, tak i v teto. Druhy den po prijezdu jsme se vydali 5 km dlouhou cestou dzungli k podzemni rece. Ihned, jak jsme vesli do dzungle, byli jsme propoceni. Sli jsme cestickou, kde byly na stromech znacky, něco jako u nas. Akorat ta priroda! Vsude plno zvuku, kdovi z koho a z ceho. Obrovske stromy a husty porost. Sli jsme to celkem asi hodinu a pul. Po prichodu do mista, odkud vyjizdely lodky, na nas vybafli ohromni varani, krtere tam choval jeden domorodec. A dokonce tam byly i divoke opice. Za 100 Kc jsme se loďkou podivali do ohromne jeskyne, ze ktere vytekala reka. Jeskyne je pry 8 km dlouha. My jsme projeli tak asi 2 km tam a zpet. Cestou nam padlujici domorodec ukazoval obrovske krapniky a na nich plno netopiru. Kdyz jsme si po navratu konecne sedli do mistni "restaurace" u nasi chatky potkali jsme zde dva cechy [par jako my], kteri se zrovna ubytovavali vedle nas. Meli jsme radost. Konecne jsme se s nekym mohli bavit cesky! Dali jsme si pivo [12 Kc, docela dobre] a domluvili se, ze spolecne pojedeme lodi pro ctyri cestujici do nejsevernejsiho mesta  Palawanu El-Nida. Docela nas neprijemne prekvapila cena te lodi. 2500 Kc za lod! Ale co nam zbyvalo. Lepsi nez jet 3 hodiny zpet do P.Princessy a sedm hodin Jeepneyem do El-Nida. Za dva dny valeni a potapeni jsme se vydali v sedm rano na plavbu. Hodili nas do takove barky a OSM HODIN jsme pluli oceanem s jednou zastavkou na ostruvku COCONUT GARDEN na jidlo. Prosoleni, ohluchli a ke konci i promoceni od vln jsme tak po treti hodine odpoledne dorazili do zalivu, ve kterem se nachazi El-Nido. Cestou jsme videli spustu letajicich ryb a dva vyhrivajici se zraloky! Podle knizniho pruvodce jsme si vybrali spolecne s krajany pekne ubytovani v pensionu u plaze. Byli jsme radi, ze uz mame z oci ty svaby! Jenze jak jsme zjistli po prvni noci, svaby vystridaly mensi krysy. Jinak ale na první pohled byl pokoj cisty a prijemny. Jeste ze jsme meli nad posteli sitku proti takoveto haveti. Nejak zvlast nas neotravovaly, ale ceskym sousedum rozkousaly batoh a boty. Ty to po ctvrte noci vzdali a odstehovali se do jineho pensionu. My jsme ale zustali, nechtelo se nam zase balit a navic jsme druhy den rano [dnes] odletali. Celych pet dni jsme se vzdy asi tak za 100 Kc nechali dovezt na nejaky ze zdejsich ostrovu, kde jsme se uplne osamoceni potapeli a vyvalovali. Ohromila nas zdejsi cistota more, krasny bily pisek, koralove utesy plne nadhernych barevnych rybek a hlavne liduprazdno [krome divokych opic]. Takovy zivot je temer k sneseni!!! Ty plaze a more nam pripominaly dokumentarni filmy na CT2. Opravdu nadhera! Puvodne jsme planovali, ze zpet do Puerta Princessy pojedeme sedm hodin Jeepneyem, ale nalakala nas nabídka zdejsi mini letecke spolecnosti, kteri prodavali za 800 Kc let z El-Nida do P.Princessy. Koupili jsme a neprohloupili. Jen nas zde postrasila predpoved pocasi, ktera hlasila, ze prijde z patka na sobotu hurikan. Zrovna v sobotu jsme odletali. Ale nastesti se pry hurikan ztocil nekam k Taiwanu a nam se ulevilo. A tak dnes rano jsme jeli na letiste v El-Nidu. Konecne se mi splnil sen. Vzdy jsem chtel zkusit vzletnout z takovedleho letiste. Prasna pristavaci draha koncici v mori, jedna chatrc s vahou pro odlety a druha bez vahy pro prilety a obcerstveni. Zvazili nas, jestli nevazime moc [pokud ano, za 1kg nadvahy zavazadel se plati 20 Kc] a s malym zpozdenim jsme v 11 hodin dopoledne nasedli do maleho a stareho vrtuloveho letadla asi pro 19 cestujicich. Let byl hrbolaty. Porad to s nami hazelo, ale mohli jsme behem 45-ti minut pozorovat tu spoustu ostrovu pod nami. Urcite to stalo za to. No a zitra pro zmenu opet letime z Puerta Princessy do Manily. To uz normalnim Boeingem. Z Manily planujeme cestu autobusem na sever k ryzovym terasam. Zase to pry bude umornych 7 hodin po strasne ceste. Ale pro tu krasu to pry stoji, jak nam to rekli cesi, se kterymi jsme dnes naposled. Oni uz to maji za sebou a za dva dny leti domu. My uz se taky moc tesime. Během cesty po Palawanu uz jsme docela opaleni a i oloupani. Na tech ostrovech jsme si krasne odpocinuli a zvykli si na zdejsi zajimave lidi.

Ozveme se z Banaue, kde se nachazi ryzove terasy a snad i

internet. Vsechny moc zdravime a tesime se az Vam budeme

vypravet!

A+Z.

Pozdrav paty

Tak uz se nam to krati.

Zdravime Vas z krasneho mesta Banaue. Po poslednim pozdravu z Puerta Princessy jsme se vecer rozloucili s nasimi prateli z Cech, kteri tam zustavali jeste o jeden den dele a pak odletali pres Manilu primo domu. Rano jsme uz v 9.00 hodin odletali pestrym letadlem spolecnosti Cebu Pacific do Manily. Opet trosku starsi letadlo, ale let byl v pohode. Bylo skoro jasno a tak jsme mohli pozorovat rozesete ostruvky v okoli Palawanu. Vubec jsme se netesili do te spinave a nevlidne Manily a bali se, ze nepojede po 11 hodine zadny autobus do Banaue, kam jsme meli namireno. Chytli jsme si hned po vychodu z malého letiste taxi a dohodli predem cenu na 150 Kc. Kdyz jedete taxíkem z letiste, nemate vubec sanci domluvit se s taxikarem aby zapnul taxametr. Opacnym smerem je to lepsi z duvodu, ze pripadny podvod muzete nahlasit na letisti. Po nasednuti jsme se museli vždy zamknout, aby nam zebrajici deti neotevreli dvere a něco neukradli. Po delsi ceste jsme dorazili taxikem na autobusovy terminal Cubao. Tam jsme zjistili, ze autobus jede jen do města Baguia [vzdusnou carou jen 40 km vzdalene od Banaue]. Abychom nemuseli trcet v Manile, radsi jsme se priblizili a po 7 hodinach pomale jizdy v peknem klimatizovanem autobusu jsme dorazili do mesta Baguia a to za 250 Kc pro oba dva. Cestou jsme se splhali serpentinami do hor, kde mesto lezi. Po vystupu z autobusu jsme sli do hotelu, ktery doporucoval nas knizni pruvodce. To byla hruza, ale v prijatelne cenove relaci jediny normalni hotel. Cely pokoj byl nakrivo a postel jak trampolina. Spali jsme jako v lavoru. Po ubytovani koukame, v jak velkem meste se nachazime. Obrovske nakupni centrum jako nekde v Praze a namesti podobne Vaclavskemu. Akorat po setmeni jsme se tu moc dobre necitili. Vsude sami ne moc solidne postavajici lide... Museli jsme ale najit spoj, ktery nas druhy den rano doveze do Banaue. Po hledani spolecnosti Dangwa, nam jejich zamestnanec sdelil, ze autobus je v oprave a nepojede. Ale byl tak hodny, ze s nami sel k jinému terminalu a ukazal nam autobus od jine spolecnosti. A tak po noci v lavoru jsme uz v 7 hodin sedeli v opoznani horsim autobusu nez predtim. Bylo videt, ze uz ma sve davno odjezdene! Ja jsem musel porad jen lezet, protoze operadlo bylo rozbite [jako jedine v autobusu] a navic jsme nemeli zadne misto pro nohy, kde jsme měli batohy. Snad vsechny okna byla popraskana, jak se porad otviraji a zaviraji [nahoru a dolu]. Po hroznych a upocenych 8 hodinach jsme konecne vystoupili v Banaue za stejne jizdne jako Manila - Baguia. Uz jsme meli doporuceny hotel od nasich ceskych znamych, kteri tuto cestu meli za sebou. Taky se nam moc libil, tak jsme zustali. Stoji 500 Kc na noc za pokoj s koupelnou. Z balkonu mame krasny vyhled na ryzove terasy a cele mesto. Hned druhy den asi v 8 hodin jsme se podle pruvodce nechali tricyklem dovezt na rozcesti, kde zacinala cesta do mesta Batad. Tam mely byt ty nejkrasnejsi ryzove terasy v okoli. Po hodine otresne jizdy po hlinene ceste tricyklem [vetsinou vpravo hned vedle propasti bez zadnych svodidel] jsme si s ridicem domluvili, aby na nas pockal tak do 16 hodin, az se dobelhame zpet. A zacali jsme slapat po kamenite ceste vinouci se az k mrakum na nedohledny kopec. Asi po hodine jsme byli na vrsku a zacali zase klesat dolu. Porad jsme vyhlizeli, kde jsou ty slibovane terasy... Byli jsme zvedavi, jestli ta krkolomna cesta stala za to. Cestou dolu se k nam pripojil mistni domorodec, ze nam vse ukaze a pak mu muzeme dat kolik chceme. Sli jsme cim dal tim uzsi cestickou, az jsme dosli k male chatrci na kopci. Tam jsme presli k bambusovemu zabradli a najednou se pred nami objevilo udoli s neuveritelnym mnozstvim zelenych ryzovych teras. Uplne jsme byli omraceni tou krasou! Nechtelo se nam verit, ze jsou 2000 let stare a postavene kmenem Ifugau, kteri tam dodnes ziji. Domorodec nas pak provedl po okrajich teras az na druhy konec udoli, ukazal nam uzasny vodopad, vesnicku Batad mezi terasami, kde se pred 2000 lety zastavil cas. Clovek nevi, jestli se ma nad tak prostym životem rozplakat, nebo se mu smat... Pri chuzi po terasach nam bylo hrozne vedro, porad z nas lilo a divili jsme se jak nas pruvodce je v pohode a nema ani krupicku potu. Andrejka uz zacala nadavat, za se ji klepou kvrdlacky a ze se nato muze... Najednou zacalo prset a domorodec nam rekl, ze dest tu trva jen 4 minuty. A byla to pravda. Ten den prselo jeste jednou a opet 4 minuty! Cestou zpatky jsme si dali nudle se zeleninou v jedne z chaticek. Měli jsme obrovsky hlad a ikdyz jsem ve svem jidle nasel asi tak 1 cm velkeho brouka, z chuti jsem to snedl. Kdyz jsem domorodkyni ukazal, ze to mam s masem a ne jen se zeleninou, nabidla mi, ze mi udela novou porci. Meli jsme malo casu a bal jsem se, ze brouk v dalsi porci by mohl byt jeste vetsi. Tak jsem odmitl. Zaplatili jsme za jidlo a dve studene Coly 75 Kc a domorodci, ktery nas provazel jsme dali asi 170 Kc. Vic jsme sebou nemeli a on byl stejne spokojeny. Jini mu davaji pry od 150 do 250 Kc. Byl to prima chlapik. Asi ve tri hodiny jsme uz museli jit zpet přes kopec, kde na nas cekal tricyklista. Po prichodu asi v 16.30 hod. nas zdravili jeho kamaradi, se kterymi na nas cekal v chysi u cesty. Oba byli na mol. Nevedeli jsme jestli z chlastu, nebo ze zvykani mistniho listi s nejakym praskem po kterem porad vyplivavali cervenou sracku z pusy. Padl na nas strach, jestli je nas sofer v poradku. Na prvni pohled se zdal OK. Tak jsme jeli, nespousteli oci z cesty a kontrolovali kazdy jeho pohyb. Po doprave az k hotelu jsme si oddechli. Byla to celkove opravdu narocna cesta. Usli jsme cca 18 km tezkym terenem a vedrem. Uplne hotovi jsme lehli asi v 9 a spali jak zabiti do rana dnešního dne. Dnes jsme se sli projit jen tak volne po Banaue. Nejak jsme ztratili stezku a museli se opet belhat po strmych terasach az na ztracenou cestu. Andrejka uz zacala zase nadavat, protoze ji bolely nohy z minuleho dne a k tomu spadla jednou nohou do smradlaveho bahna ryzoveho pole. Zitra uz ale odjizdime rano do Manily, kde budeme jednu noc spat a druhy den ve 22.20 odletame domu. Uz se strasne tesime. Mame uz plne zuby jejich ryze, nudli a vajec. Andrejce ale chutna bananovy kecup! Me zase pivo San Miguel za 12 Kc. Ikdyz se tesime domu, budeme urcite moc a moc vzpominat. Na zvlastni lide zijici neuveritelne prostym zivotem, na jejich psy, kteri jsou uplne vsude, i na osamocenych ostrovech. Je to moc zvlastni zeme, ale cestovat tu neni lehke. Vzdalenosti, ktere jsme prekonali, byli kratke na to, kolik jsme na nich ztravili casu. Ale pro nas je to jedna z mala zemi cenove prijatelna. Vcera jsme kupovali meloun a sest bananu za 15 Kc! Ale 3 jablka tu stoji 15 Kc. Obycejne jidlo poridite za 50 Kc na osobu i s dobrym pivem. Snad se Vam nase vypraveni z cesty libilo a urcite bude lepsi, az Vam to vsechno ukazeme i na fotkach.

Tesime se domu, Andrea a Zdenda, 24.3.2004, 17:37 mistniho casu, ktery je neuveritelne posunuty o 10 minut dopredu oproti Manile.