Album s fotkami je aktualizované. Při prohlížení dejte režim prezentace (dole pod obrázkem se vám tak lépe zobrazí popisky k fotce) odkaz zde: Fotoalbum

Den pátý 23.7.2013, aneb ukážu Ti cestu rájem

Budík hraje v 6:35. Venku pořád hodně fouká a poprchává. Ani se nám tam nechce. V rychlosti balíme, platíme a letíme na autobus. Má jich jet víc, jak státní, tak i lepší soukromé. Ty jsme ale kromě Colomba nikde neviděli. Sedáme do státní herky s cedulí Galla. Ještě se radši ptám, zda to je přímý autobus, nebo budeme přestupovat? Prý je to express… Sedáme si do druhé řady za jedny bělochy a ještě, že jsme přišli tak brzo. Za chvíli je autobus narvaný. Platíme 50Kč za jednoho a vyjíždíme. Je 7:45. Řidič se s tím nemazlí a pěkně mastí zatáčky. Všichni uvnitř pěkně lítáme. Při pohledu na něj se bavíme, jak si to užívá a bos šlape na velké pedály. Asi po hodině jsme snad o 1500 metrů níž a už si svlíkáme mikiny. Svítí sluníčko a je zase teplo. Bohudík. Cestou nám hraje velký reproduktor nad hlavou indickou hudbu a docela to jde i poslouchat. Ještě párkrát nabereme někoho z místních a jsme kompletní. Kompletně narvaní :-). Po třech hodinách stavíme asi na deset minut na záchod. Ty záchody radši popisovat nebudu… Mažeme si na housky srílanskou Veselou krávu a k tomu máme pálivé papriky a okurku. To jsem včera večer šel ještě koupit do obchodu. Není nad Veselou krávu namazanou na sladkou housku. Ještě, že si to můžu zakamuflovat pálivou paprikou. Pozorujeme z okna neskutečné množství ptáků v mokřadech u silnice. Vidíme čápi, volavky a plno pro nás neznámých opeřenců. A asi po pěti hodinách přijíždíme na jižní pobřeží do Hambantoty. Tam vidíme rozestavěné obrovské letiště a k němu tříproudou dálnici. Příprava pro budoucí návaly čedokářů. Ve dvě hodiny přijíždíme do Tangalla. Kdybych neměl iPhone a v něm navigaci, tak bysme to asi přejeli. Nikdo nám nic neřekl. Rveme se z autobusu, vzadu nám vytahují batohy a jdeme nejdřív na jídlo. Kousek od autobusáku je jídelna pro místní, tak zalézáme tam. Nikde okolo stejně nic jiného nevidíme. Dáváme si rýži, dal (čočku), zeleninu a ještě jednu zeleninu. Docela to ujde, ale rýže moc nevoní. Druhá polovina zájezdu remcá a nesní skoro nic :-). Chytáme tuktuk a jedeme k předem vytipované pláži Gójambokka. Tam chceme nějáké ubytování u pláže, nejlépe v nějáké chatce. To tu sice je, ale na recepci mě omráčí cenou (66 Eur se snídaní a večeří). Kousek dál od pláže je resort Green Garden a tam nám nabízí nejdřív pokoj v menší budově a pak chatku. Za 3500R za noc (cca 600,-Kč). Usmlouvávám k tomu snídani a jsme spokojení, protože chatka je nádherná! A ta zahrada! Všude je tu plno zvířat (dva koně, psi, veverky, ptáci, pávi, gekoni) a těch exotických zvuků! Když sedíme před chatkou, kterou nám ještě uklízí, připadáme si jako v zoo. Hážeme batohy do kouta a jdeme na pláž. Čekali jsme nic moc pláž a je to fakt hrůza. Samá palma, písek, lidí plno (asi deset) a moře hnusně čisté :-)). Ne, je to opravdu nádhera. To se nedá nenapsat. V moři obrovské vlny, ve třech primitivních restauracích půjčují prkna na surfování. Jdeme se projít kousek dál. Jdou s námi dva psi a pořád se nás drží. Přicházíme na opuštěnou pláž. Hned za pláží začíná takový palmový háj s trávou a plno zeleně. Tam koukáme na buvoly a divoké pávy.  Přecházíme pláž, sedáme si na velký kámen (psi s námi) a koukáme na tu nádheru. Tak to jsme fakt nečekali! Cestou zpátky si dáváme kalamary s rýží a pivko. Chvíli ještě posedíme a relaxujeme…………………..

Den šestý 24.7.2013, moře je sviňa

Ráno nás budí psi, co se u naší chatky perou. Chvilku pak sedíme na verandě a posloucháme všechny ty pro nás neznámé zvuky zvířat. Úplně cejtíme, jak se nám dobíjejí baterky :-). Jdeme na snídani a za chvíli máme plný stůl porcelánu. Si připadáme jako Angličani v době kolonizace. Kafe, čaj, tousty, máslo, džem, palačinky s medem a ananasem, banány. A po hostině hned na pláž! Slunce pere a v moři jsou vlny ještě větší než včera. Hned když do něj vlezeme, cítíme, že je to teda síla! Proud nás strhává směrem k vlnám. Hloubka není velká a tak jdu zkusit se po jedné vlně svézt. Když se přede mnou objevuje ta stěna (odhaduju 4-5 metrů), tuším, že bude zle. Skáču po směru vlny, jedu, ale najednou cítím tu sílu a už se motám jako zrnko písku! Vylézám kousek od břehu u Andrejky a pěkně mě to počechralo pěšinku :-). Říká mě, že když viděla, co se na mě řítí, že se bála. No je to teda fakt síla! Stačí už jen ten boj, když se leze z moře… Máme z toho respekt. Ale pak už si v „restauraci“ půjčuji malé prkno a to je rychlost! Musím se pevně držet a jedu až na břeh :-)). Trošku nám všem zatrne, když zachraňují jednoho bělocha, který asi přecenil svoje síly (nééé mě) a i proto, že vlny jsou čím dál tím větší. Slunce zachází za palmy a tak jdeme na prázdnou pláž směrem na východ. Zase jde s námi pes. Rozprostíráme si ručníky na prázdné pláži a on si lehá na jeden z nich. Tak to ne! Vyšoupneme ho a lehá si vedle nás. Když odcházíme, jde zase s námi na tu první pláž. Jako by nás hlídal… Večer se chceme jet podívat na 10km vzdálenou pláž. Tam je možné pozorovat Karety obrovské, jak kladou vejce do písku. Začíná ale děsně pršet, tak to odkládáme na zítra. Dáváme si dvě piva (0,7l), místní kari s kuřetem (rýže, kuře a 8 mističek s různou zeleninou) a zase máme plný stůl. To se bude usínat….

PS: fotky bohužel nemůžeme nahrát, protože internet jde děsně pomalu… Až doma!

Den sedmý, 25.-26.7.2013 aneb varan je rychlejší než želva

Ach ta pohoda! Vstáváme v 9:30, vylézáme z moskytiéry, otevíráme dveře od chatky a posloucháme opět ty zvuky zvířat. Snídaně, pláž… Blbneme ve vlnách a kolem druhé obědváme na pláži kalamáry s domácími bramborovými lupínky. Dnes jdeme dřív z pláže, protože zkusíme vyrazit za želvami. Po večeři jedeme tuktukem na pláž Rekava vzdálenou asi 12km. Přijíždíme na místo, odkud se vychází. Je tady už asi deset lidí a my doufáme, že to je vše. Nebylo. Nakonec nás jde snad dvacet. Hned nás nezapomenou skásnout o 1000 Rupií, které nám prý vrátí, když žádnou želvu neuvidíme. Míříme dolů na pláž a asi po pěti stech metrech vidíme širokou čáru z moře a na kraji obrovskou želvu, jak ve velké díře zahrabává vejce. Průvodce na ni svítí červenou čelovkou a všichni na ni čumíme asi z pěti metrů. Chudák, snad nás nevnímá. Prý ne… Pak se posadíme do písku a asi za půl hodiny, když má všechny vejce pečlivě zahrabaná, leze zpátky do moře. Pomalu ji následujeme a je to krása, když ji nabere rozbouřené moře a může odplout. Prý se sem vždycky vrací každá želva, která se tu narodila. Dá do písku až 120 vajec a odpluje. Hezká podívaná, ale nejsme si jisti, že takové množství čumilů nevnímá. Vůbec bysme se nedivili, kdyby se na tuto pláž příště želvy vyprdli… Jdeme spát něco po půlnoci a v noci nás budí hrozná bouřka. Leje jako z konve. Ráno je zataženo, ale pořád dusno. Nic nám tady neschne a vlhké máme i letenky :-). Když je takhle pod mrakem, po snídani se rozhodujeme jet do 16km vzdáleného kláštera Mulkirigala. Jedeme pěkně dlouho (zase tuktukem) a cestou pozorujeme zase to množství zvířat. Nejvíc se bavíme, co je po silnicích psů. Polehávají, postávájí a když k nim něco přijede, pomalu se uhnou a někdy ani to ne. Asi po půl hodině jsme na místě. Jde vlastně o takový skalní chrám. Ve velké skále je vytesáno několik místností a v nich jsou položeny sochy Budhy. Platíme za vstup 400 Rupií, kupuji za 100 Rupií několik lotosových květů a ujímá se nás průvodce. Prolézáme sedm místností, kde v několika polohách spí Budha, odpočívá Budha, leží mrtvý Budha… V každé z místností necháváme jeden lotosový květ. V jedné z místností nám 86-ti letý děda, kterému při kolonizaci prý říkaly John, omotává na ruce provázek a přeje nám zdraví a štěstí. Za 200 Rupií… Jdeme po dlouhých schodech a na vrcholku skály je krásný výhled, ve větvích opice a nad námi krouží velký orel. Fotíme a kocháme se. Dole po mě chce průvodce prý obvyklou cenu 1000 Rupií. Říkám mu, že s námi chodit nemusel, dávám mu 250 a může být rád. Dole je malé muzeum, které v rychlosti procházíme. Když vycházíme, prý abychom přispěli na muzeum! To víš, že jo. Stačilo. A už jedeme zpátky. Přijíždíme do naší zahrady a je jasno. Rychle se mažeme a hurá na pláž. Tam se tak dlouho vozíme po vlnách, až jsme jako slanečci! Dáváme si krevety, a když slunce zapadá za palmy, jdeme se zase projít na východní pláž. Tam koukáme, jestli zase neuvidíme pávy a v tom vidíme, jak v roští leze varan dlouhý snad přes dva metry. Fuj. Radši zdrháme :-). Pozítří ve 3:15 nám letí letadlo a rádi bysme v něm seděli…

A+Z Green Garden Cabana

Den devátý 27.7.2013, áju-bovan Šrí Lanko!

Vstáváme brzy, svítí sluníčko a zpívá kde co. Naposled snídáme a hladíme zdejší psy. Andrejka našla v bundě granulku pro Rokynku a tak ji dala místnímu koni. Nevěděl prý, co s tím :-). Platíme, balíme a při odchodu se naposled kocháme zdejší zahradou. Loučíme se s majitelkou (tlustá paní domácí) a tuktukem jedeme na autobusák. Když vyjíždíme z postranní ulice, vidíme jak mikrobus sráží chudáka páva. Autobus do Colomba jezdí každých 20 minut a tak ani nechvátáme. Stojí tu náhodu prázdnej a tak si sedáme úplně dopředu. Vyjíždíme asi za čtvrt hodiny stavíme na kdejaké zastávce a i na mávnutí. Těšíme se, až najedeme na dálnici, ale to se bohužel nestalo. Trmácíme se po pobřeží a jízda je úděsná. Plyn, brzda, plyn, trumpeta jako blázen a strašné dusno. Po třech hodinách zastavujeme. Kupuji takový listový šáteček plněný zeleninou a oválný karbanátek taky se zeleninou. Nevypadá to nic moc, ale je to výborný. Jedeme dál a v Colombu jsme polomrtvý. Vystupujeme u tržnice a jdeme do nějákého hotelu na pivo. Asi za čtvrt hodiny konečně nacházíme slušný hotel a v posledním patře do sebe lijeme pivo Lion. Dáváme si něco k snědku (Andrejka žampiony s česnekovým chlebem a já kotletu s kaší). Trvá to neskutečně dlouho. A je to nic moc. Radši jsme si měli dát na ulici kari. Ještě jdeme k moři, zase vidíme presidenta jak letí Mercedesem kolem nás, chvilku sedíme na nábřeží a čucháme smrad ze splašků vytékající z hotelů do moře. Po setmění (už v 18:30) jdeme na tuktuk, uhádáme cenu 1200 Rupií a jedeme. Majitel má vzadu za námi místo prostoru pro batohy velkou reprobednu a tak  když už se tlačíme s batohy na sedačce, říkám ať to pustí. Má hroznou radost, že se může pochlubit a pouští poslední hity Srí Lanky. Jedeme jako komedianti, ale hudba docela pěkná. Po půl hodině máme hlavy pěkně vyduněné, ale nechceme mu kazit radost. Na letišti se mě snaží stáhnout z kůže tak, jako všude...

No a nějáké to resumé? Tak málo dní to bylo! Projeli jsme to, co co jsme chtěli. Ale bylo by toho tolik k vidění! Nejdřív jsme byli rozpačití. Půjčení auta nevyšlo a není tu zas až tak úplně levno pro baťůžkáře. Když spočítám částku, kterou jsme vydali za tuktuky, možná by to auto vyšlo nastejno. Ale pořád se to dá. Vše, co jsme viděli byla nádhera, od slonů, čajových plantáží, přes Konec světa, až po pláž Tangalla. Tam jsme nakonec byli dýl, než jsme chtěli, protože to byla fakt nádhera. A to jsme těch pohlednicových pláží a resortů už viděli. Lidi tu jsou fajn, ikdyž ne tak laskaví jako třeba ve Vietnamu. Milovali jsme zdejší psy. Vždycky, když jsme někam šli, nějáký šel s námi a dával na nás pozor :-). Pak nás doprovodil až k chatce. A absolutně nás zaskočilo to množství volně žijících zvířat! Prostě jedna velká zahrada! Tak snad brzy áju-bovan (nashledanou) Šrí Lanko!

A+Z Zahrádka světa :-)