Pozdrav první (13.7.2007)

Moc zdravime vsechny z Ciny!

Lety byly v pohode. Jak hodinovy z Prahy, tak devitihodinovy z Budapesti do Pekingu. Docela se tech deset hodin letu dalo i snest. Ovsem ten posledni let z Pekingu do Guilinu! Na to nikdy asi nezapomeneme. Nejdrive byl opozden o tri hodiny. Ale za to nam dali penize [asi jako slevu] za oba lety 200 Yuanu, to je 600 Kc. Cinani jak dostali tyhle penize, hned si sli koupit jidlo. My ne, protoze Andrejka spala. To bylo dobre, protoze nez se probudila privezli nam i jidlo. Takze polovina byla najedena a hodne toho zbylo. Pak uz nas prevezli do  pomalovanyho letadla, ktere na prvni pohled uz melo sve za sebou! To jsem ze srandy rikal Andrejce, ze to asi nedoleti! Uvelebili jsme se a hned zacali spat, protoze jsme uz toho meli plny zuby. Let mel trvat tri hodiny. Asi po pul hodine spanku me Andrejka probudila, ze pry hlasili neco o nejakem problemu... Tak jsem se optal Cinana sediciho vedle, co se deje a on na to, ze se musime vratit do Pekingu a vic jsem z neho nedostal. Kdyz jsem se podival kolem sebe, vsichni spolucestujici byli hrozne nervozni, letusky nikde, vse vypnute... No rikali jsme si, ze jen ty kyslikove masky chybeji! Letadlo se zacalo otacet a my uz jsme byli uplne podelany strachy!!! Nikdo nic nerikal, nikdo nic nevedel, vubec jsme nevedeli, co se deje. Kdyz jsem se nekoho optal, nikdo neumel anglicky. Po ctvrt hodince jsme pomalu zacali klesat. Nikdo ani nedutal, vsichni cekali co se bude dit. Pomalinku jsme klesali. Pak jsme vyleteli z mraku a uz jsme uvideli Peking. Hlavou se nam honily ty nejhorsi veci! Kdyz uz jsme byli blizko zeme, nebyly vysunuty ani klapky, nic. Kdyz jsme dosedli, hned zacal brzdit motorem a za chvili se letadlo zastavilo. Vsichni zacali tleskat! Normalne se u takovychto letu netleska! Strasne moc jsme si oddychli!!!!!! Vsem se nam moc omlouvali a odvezli nas do letistni haly, kde nam meli za 30 minut rict co bude dal. Nakonec nas posadili do jineho letadla a ted tu sedime v internetovy kavarne v Guilinu zivi a zdravi! Kdyz jsem se ptal letusek jakou zavadu melo to prvni letadlo, zadna mi to nerekla, nebo nechtela. Tak jsem se jen optal, jaky to byl problem, jestli velky, nebo maly. Odpovedela, ze verila, ze to byl maly problem....

Po pristani jsme sedli na letistni autobus a ten nas odvezl do centra. Akorat bylo devet hodin v noci a meli jsme hledat nejaky hotel. Vysadili nas pred jednim a nahaneci se o nas problem postarali. Pekny 3 hvezdickovy hotel za 180 Yuanu. Yuan je cca 3 Kc. Teda vlastne za 150. Smlouvat je tu normalni vsude. Nekdy pry ceny jsou az desetinasobne tem normalnim. U hotelu ale to moc neplati.

Dnes [ t.j. druhy den] jsme si byli koupit na nedeli cestu lodi do Yangshuo. Yangshuo a reka Li jsou zname diky takovym vapencovym kopeckum. Podle knizniho pruvodce  je to pry nejkrasnejsi oblast z cele Ciny. Tak uvidime. Ty kopce zacinaji uz tady a obklopuji cele mesto Guilin. Zitra se pojedeme autobusem podivat do nedalekych jeskyni a taky by jsme si chteli koupit letenku do mesta Xian, kde je proslule Terakotove vojsko a klaster Shaolin.

Jinak cinane jsou docela mili, ale prasata. Vetsina z nich taha hleny az z paty a pak to vyflusnou kamkoliv. I tady v internetove kavarne to kazdou chvili pristane na zem. Vlada to pry chce kvuli olympiade potlacit, ale moc se jim to nedari... Vsude tu na ulici prodavaji ruzne pochoutky jako nejaky maso na spejli, ruzne nezname i zname ovoce. Dnes jsme si dali v restauraci obed. Pred kazdou restauraci maji v klecich ziva zvirata, ktera si muzete vybrat a oni Vam je pripravi k jidlu. Jsou v nich jak kurata, kachny, v lavorech ryby,  tak hadi, raci, takove chlupate krysy, zaby a jine delikatesy!!!! Psy a kocky jsme zatim nevideli! Ja si dal hovezi a Andrejka kureci v omacce. Ja jsem to mel dobre, ale Andrejka frflala, ze ji to nechutna, protoze to kureci bylo nasekane i s kostma a to vcetne paratu! Pivo ji ale chutnalo! Je tu dost levno a kupodivu po komunismu ani pamatky! Jen na vsech bankovkach je Mao Ce Tung, obcas je nekde jeho socha a par budovatelu, ale jinak nic. Ani rude hvezdy nikde moc nejsou. To nas asi ceka v Pekingu.

Tak zatim jsme toho vic nezazili a ozveme se asi v nedeli, nebo v pondeli z Yangshua.

Zdravi Andrea a Zdenek.

Pozdrav druhý (15.7.2007)

 Tentokrat piseme jiz z prekrasneho mesta Yangshuo.

Den pred odjezdem sem jsme jeste navstivili park v Guilinu. Hezky upraveny park [samozrejme za poplatek, jak jsme zjistili, tady chteji penize uplne za vsechno] se jmenuje "park sedmi hvezd", coz je podle sedmi kopcu, ktere pripominaji souhvezdi velkeho vozu. Byly v nem horke vodopady, mala ZOO, rozhledna z jednoho kopce na cely Guilin v oparu, divoke opice, straslive dusno a samozrejme pomnik rude armady s velkou hvezdou! Cestou tam jsme sli pesky, ale protoze to bylo dost daleko a uz jsme byli unaveni s chozeni po parku, vzali jsme si cestou zpet za branou parku taxi. Jeli jsme k cestovni agenture cca 4 km a platili jsme 21 Kc. Tam jsme si koupili na stredu 18.7. letenky z Guilinu do Xianu, dali si veceri, poslechli si hrani a zpev mistnich duchodcu na takove strunove nastroje a sli spat. V Guilinu se nam moc libilo, pripominalo nam to spise takovy mensi Hong Kong plny neonu, i hezkych postranich ulicek [vcetne tech smradlavych]. Jeste pred spanim se spustila tropicka bourka, ale ovzdusi se vubec nezmenilo. Porad je tu tak 30 stupnu v noci, a asi 35 ve dne. U nas je pry taky horko, ale tady je jine diky te vysoke vlhkosti. Diky tomu uz mame skoro vsechny veci propocene.

Dnes, t.j. v nedeli, jsme v 8 hodin rano odjizdeli od hotelu mikrobusem statni cestovky CITS, u ktere jsme meli koupenou plavbu do Yangshua, na asi 15 km vzdalene pristaviste. Andrejka uz me prosila, abych ten mikrobus zastavil, protoze ji prepadli strevni potize. Zase. Nejak si na to jidlo tady nemuze zvyknout. Nakonec to diky bohu [nevim, jak bych to ridici vysvetlil] vydrzela a pustila to v pristavu na toalete. Ale pry mela co delat....

Po nalodeni nas usadili do prijemne kajuty s prostrenymi stoly [mistni jidlo bylo v cene] a vypluly jsme. Pluly jsme rekou Li prekrasnou a nedotcenou prirodou plnou vapencovych hor, ktere maji cinani ruzne pojmenovane, podle toho, co jim to pripomina. Nekdy se ale musi zapnout velka fantasie. Staly jsme spolecne asi s  triceti turisty na strese lodi a 4 hodiny se divali na tu nadheru!

Kdyz jsme pripluli do Yangshua, zase se spustila prutrz mracen, tak jsme si oblekli Pancho [plastenky, pod ktere se vejde i batoh] a vyrazili jsme hledat hotel. Cestou se nam mistni strasne smali, co to mame na sobe! Netrvalo dlouho a hned se nas ujala pekna cinanka s nabidkou hotelu. Jsou tu takove vetsi drevene pensionky. Zavedla nas nejdrive do jednoho pensionu, kde meli plesnive zdi, tak to jsme zrovna nechteli. Rekl jsem ji, ze bych chtel videt hotel Magnolia, ktery doporucoval nas pruvodce. Hned se nam tam zalibilo. Jde o vetsi moderni a cisty pension. Vzdycky pred ubytovanim nam vsude ukazi pokoj a pokud se rozhodnete zustat, zacne smlouvani. My jsme tady zacali na 250 Y a nakonec se nam je podarilo stahnout na 180 Y. Tedy 540 Kc za pokoj a noc. Jde ale o krasny pokoj s klimatizaci, drevenym balkonem a vyhledem do hezke male ulicky pobliz centra! Budeme tu tri noci, tedy do stredy, kdy odletame do Xianu. Zitra si pujcime kolo a projedeme okolni vesnicky a navstivime vodni jeskyne. Urcite se mame na co tesit. Moc nas zajimaji mistni lide, kteri ziji v tech odlehlych vesnickach!

Zacina se nam Cina strasne libit. Maji tu dobre jidlo, dokonce i ryzove pivo, vse levne [dnes nam nabizel jeden mistni dvoje prave Rolexky za 300 Kc!!!!] a lidi jsou tu mili a usluzni. Uvidime, zda jim to vydrzi az do Pekingu.

 Pro pribuzne a kamarady Andrea a Zdenek, Yangshuo, Cina. :-]

Pozdrav treti (20.7.2007)

Zdravime z Xianu!

Druhy den po ubytovani v Yangshuo v hotelu Magnolia jsme si pujcili kola a vydali se na pruzkum okoli.Jeli jsme cca 10 km a prijeli k cili. Bylo to u hory Moon Hill, ktera se tak jmenuje podle otvoru pulmesice na vrcholu. Po zaparkovani kola a zaplaceni vstupu jsme si dole dali co jineho nez cinu a vydali se na vrchol. V tom dusnu to byl umor.

Cestou se nas chytla jedna babka, ktera sla porad do kopce za nami a neustale nas ovivala vejirem. Bylo nam jasne, ze to nebude zadarmo.Tak po dvaceti minutach se pred nami rozevrel prekrasny pohled na okoli posete horami. Po ceste dolu, kdy jsme vypili celou lahev vody, prisel cas pro babku co sla s nami. Zacala nas morit nabidkou vychlazene vody, az jsme to nevydrzeli a jednu si koupili. Byla drazsi nez dole, ale aspon jsme meli pokoj. Chvilku. Dole jsme nasedli zpatky na kola a jeli se podivat do nejblizsi vesnicky Li Pu. Tam na nas koukali jako blazni. Turisti uz tam moc nejezdi. Obevili jsme tam malou fabricku na ryzi. Vse jsme si tam vyfotili. To budete koukat! Zpatky jsme se chteli podivat do jeskyni Budhy, ale vzdali jsme to, protoze jsme zabloudili. Jeli jsme asi pul hodiny po prasne ceste a dorazili jsme do vesnicky, kde jsme se stali mimozemstany. Po marnych gestikulacich jsme se otocili a jeli zpet na hlavni silnici. Ta chudoba nas uplne omracila. Cestou zpatky jsme pozorovali mistni jak obdelavaji svoje ryzova policka a tesili se na sprchu. Vecer jsme se sli projit do mistnich ulicek, kde prodavali zname i nezname veci. Od obleceni az po ruzne ovoce a zeleninu, kterou jsme nikdy nevideli. Koupili jsme si takovou kytku, ktera vypadala jako sprcha a v ni zasazene liskove orisky. Museli jsme si ale nechat ukazat jak se to ji. Je to zabava.

Druhy den jsme si zase chteli pujcit kola, ale zjistili jsme, ze jsou stejne drahe, jako elektricky skutr. Andrejka me premluvila a uz jsme uhaneli do 20 km vzdalene vesnicky Shangri-La. Skutr jel maximalne 40 km/h a ke konci uz ukazatel byl v pulce. Bali jsme se, ze ho budeme muset nekde nabijet! V Shangri-La jsme zaplatili vstup 100 Y za oba, coz bylo dost na to, co nam tam predvadeli. Dostali jsme k tomu jeste pruvodkyni, ktera s nami za celou dobu nic nepromluvila. Posadili nas do lodky a pluli jsme krasnou krajinou. Ale za kazdym rohem bylo nejake vystoupeni mistnich, coz bylo nekdy poutove. Po pripluti zpatky jsme prochazeli mistnimi domky, kde nam ukazovali jak si driv vyrabeli veci. Vysivani, vyroba papiru, tisk, vyrezavani... Byla to zabava, kdyz jsme prochazeli mistnostmi, zacali vsichni neco delat, ale kdyz jsme se pak za nimi ohledli, meli hlavy na stole a spali. Za 300 Kc! Zpatky jsme se bali, ze nam nevyjde baterka, tak jsme to moc nehonili :-]. Dojeli jsme. Na vecer jsme si zaplatili vylet na rybareni kormoranu! Je to mistni atrakce. Za soumraku jsme pluli na lodce a pozorovali kormorany na vedlejsi lodi s domorodcem. Vsichni meli zavazane krky [krome toho rybare] aby si ulovene rybky nemohli slupnout. Vzdycky, kdyz uz mel nektery plny krk, domorodec ho vytahl a ryby vysypal do prouteneho kose. To byl zazitek. Cetli jsme, ze po kazdem sedmem vysypani pry domorodec povoli snurku na krku, aby si mohli ty rybky poslat do bricha. Jinak by se mu na to pry vyprdli.  Druhy den jsme si sehnali autobus do Guilinu, odkud nam letelo letadlo do Xianu. Problem byl v tom, ze nam to letelo az v 21,45. a bali jsme se, ze po priletu nenajdeme zadny hotel. Leteli jsme zase takovym starym krapem a behem celeho letu [1.5 hodiny] byly velke turbulence.

Docela jsme se bali po tom zazitku z minule. Ale jsme zivi a zdravi! Do centra Xianu jsme dorazili 1.30 po pulnoci letistnim autobusem. Vysadili nas pred nejakym hotelem a mistni delegatky nam pomohli najit levnejsi a dobry hotel, odkud piseme ted. Ale tady uz se nam nelibi tak, jako na jihu. Xian ma 5 milionu obyvatel a na metru ctverecnym je snad pet cinanu! A to nas ceka jeste Peking! Docela by to tu jinak slo, az na to pocasi. Uz prsi tri dny! A mozna jeste dele. Jak rikal Forrest Gump, prsi snad i zespoda! Druhy den po priletu jsme si prosli mesto, ktere je plne nablyskanych mrakodrapu! Dnes jsme rano v sest vstavali, aby jsme chytli na precpanem autobusaku spoj k Terakotovemu vojsku. Na potvoru Andrejku zase chytli strevni potize. Ale tentokrat by to nevydrzela a museli jsme vystoupit o dva kilometry driv, abychom nasli WC. Po uleve jsme si chytli taxika az na urcene misto. Prijeli jsme k trem hangarum, kde byly vykopavky Terakotoveho vojska. Byl to sice mensi zazitek, nez ta priroda na jihu, ale to mnozstvi vykopanych vojaku je obrovske. A kazdy ma jiny oblicej! Po navratu jsme si koupili listek na vlak do Pekingu. Jak jsme zjistili, meli jsme to udelat driv. Zbyly na nas mista na STANI! 12 hodin! 836 km! To jsme strasne zvedavi, jak to vydrzime. Pry se sedi v ulickach mezi chudymi domorodci.

Tak nam drzte palce, at to s temi uplivanymi lidmi vydrzime! Uz ted se bojime, co nas tam ceka.

 Ozveme se z Pekingu.

Zatim cisti Andrea a Zdenda.

Pozdrav ctvrty (25.7.2007)

Ahoj po ctvrte a jiz z Pekingu.

Rano 21.7. jsme si nechali batohy v hotelu a jeli taxikem k Husi pagode v Xianu, protoze jiz konecne prestalo prset a vlak do Pekingu nam odjizdel az v 18.48. Tam jsme si vysplhali na jeji vrchol a prosli prijemny park. Byli jsme radi, ze uz konecne neprsi! Po obede uz jsme se pomalu vratili do hotelu "Super 8 hotel", vzali si batohy a vyrazili na nadrazi k obavane ceste. Tam na nas cekalo neskutecne mnozstvi lidi. Porad neco vyvolavali v cinstine a nerozumeli jsme ani slovo. Tak jsme zasli za babkami, ktere to tam hlasali, sedli si pobliz a cekali az nam reknou, ze muzeme jit k nasemu vlaku T42. V 18.00 nas vpustili na peron kde stal vlak s asi tak 30 vagony. U kazdeho vagonu jsme se ptali do ktereho mame jit, protoze jizdenka byla samozrejme taky v cinstine. Pak uz jsme skoro jako prvni nastoupili do vagonu c.3 [od konce] a ptali se pruvodciho kam se mame jako uvelebit. Spustil na nas tu "jejich" a nic jsme samozrejme nepochopili. Tak jsme zustali stat u takoveho pultu. Jinak vagon byl docela fajn, cisty, moderni. Za chvili ale se dovnitr zacalo hrnout tolik lidi, ze praskal ve svech. A dalsi a dalsi! Za par sekund byly obsazene sedacky, na ktere byly mistenky a my jsme cekali co bude dal. Vlak se rozjel presne na minutu v 18.48 a ti co stali se zacali uvelebovat v ulickach [i v tech, kde jsou spojene vagony]. Sedli jsme si na batoh a samozrejme si hlidali svoje veci. Asi tak po dvou hodinach jsme si zacali zkouset povidat s mistnimi okolo nas, kteri nechapali, proc nejsme ve vagonu s luzky a porad nevedeli z ktere zeme ze to jsme [to tu nevi skoro nikdo]. Nabizeli nam jejich jidlo a byla s nima sranda. I s pruvodcim, ktery byl kousek od nas a mohl se vyvalovat na dvou sedackach zaroven. Vypadal jako po opici, cely cerveny, porad se necemu rehtal a pri prujezdu kazde zastavky si zapisoval cas na papir az do Pekingu. Pak si jeste kvuli teplu vyhrnul svoje nadrazacky kalhoty nad kolena a to tomu dal korunu. Porad pres nas chodili vsichni z celeho vagonu, protoze kousek za nami byla horka voda a tady vsichni neustale jedi ty jejich instantni nudle ve velkych kelimkach a k tomu piji sypany caj z takovych sklenenych termosek. Asi po trech hodinach zacali vsichni klimbat a spustil se boj o kazdy centimetr podlahy. Vzdycky, kdyz nekdo dal nohu nekam jinam, hned na tom miste byla sousedova. Andrejka obcas spala, ale ja jsem usnul jen tak na hodinu. Kdyz jsem se probudil kouknul jsem vedle sebe a uplne vsichni cinani kolem nas spali jak se dalo. To byl pohled! Vetsina z nich melo otevrenou pusu a byli v moznych i nemoznych pozicich. Jeste ze tam byla poradna klimatizace, jinak by tam asi nebylo k dychani! Zjistil jsem, ze pani co sedela vedle me, si rozprostrela noviny, zkroucene si lehla na podlahu a hlavu oprela o konec meho batohu. A samozrejme spal i pruvodci. To predtim rikal, ze nemuze spat, ze pracuje! Tak v 5 hodin uz jsme to nemohli vydrzet, stridave jsme stali, sedeli i lezeli. Zachvilku se zacalo rozednivat a pak uz to uteklo. Asi o pul sedme vlak konecne zastavil. Opet precpanym a obrovksym nadrazim [nejvetsi vlakove nadrazi v Asii] jsme nasli taxi a odjeli do hotelu, ktery jsme si zamluvili uz v Xianu. Je to hotel od stejne spolecnosti, ve kterem jsme bydleli v Xianu, tak nam dali slevu. Jeli jsme osmiproudymi dalnicemi okolo Zakazaneho mesta a Namesti nebeskeho klidu. Cestou jsme mijeli jejich obrovske ctvrti panelaku, nablyskane mrakodrapy a nejnovejsi luxusni auta. Po prichodu na malicky pokojik, jsme okamzite usnuli a spali a spali.

Ten vlak byl teda zazitek. Nikomu to neprejeme. Samozrejme, ze cinani to brali uplne jinak, ty jsou na to zvykli a byli celkem v pohode, ale nas boli kazdy sval na nasem tele. Tedy skoro kazdy... Nedokazeme si predstavit， jak vypada jizda z Guilinu，ktera trva 38 hodin. Zitra si projdeme to jejich obrovske namesti， Zakazane mesto a pozitri pojedeme autobusem na zed.

Pred odjezdem se jeste ozveme.

 Andrejka a Zdenek.

Pozdrav paty posledni (30.7.2007)

 Tak ahoj naposled z Ciny.

Vcera brzy rano nas opet privital opar nad Pekingem, coz je porad kvuli vetru, ktery sem zene prach z pouste Gobi. A samozrejme spousta smogu. Jeli jsme taxikem na namesti Nebeskeho klidu, ktere je opravdu obrovske. Na jihu je mauzoleum predsedy Maa, ktere je ted zavrene kvuli rekonstrukci, coz nam vubec nevadilo. Jak rikala Andrejka, nemusime videt nejakyho plesnivyho dedka. :-].

Uprostred namesti je pamatnik padlych. Asi zrovna ne tech, ktere tu zmasakrovali v r. 1989. O tom je tu zakazano mluvit. To je vse. Jinak betonova placka. Hned dal za namestim je Zakazane mesto z r. 1420. V dobach vlady cisaru do nej nikdo z obycejnych lidi vstoupit a ti kdo tam zili naopak vystoupit. Hned jak tam vejdete obrovskou branou otevre se pred Vami pohled na cisarsky palac a prozmenu vse obrovske. Jen skoda, ze ho opet rekonstruovali, takze nic moc videt nebylo. Ono popravde receno Vam to pak stejne pripada vsechno stejne. Za timto palacem byl dalsi, pak dalsi... V jednom spala cisarovna, v druhem uradoval cisar atd. Jinak ale je to urcite krasny pohled na ty vyzdobene palace a upravene zahrady.

Po vychodu ze Zakazaneho mesta jsme se jeste vidali do Chramu nebes, ke kteremu jsme museli taxikem, protoze byl poradny kus daleko. Ono jak jsem jiz psal, vsechno je tady strasne daleko. Pesky by se to vubec neda. Vsechno je to az snad nelidsky velke. Chram nebes je rotunda, kam se jednou za rok jezdili cisari modlit za dobrou urodu. Vzdycky kdyz jeli ze Zakazaneho mesta, vsichni normalni lide venku meli zakazano vychazet z domu a mit zabednene okna. Kdyz jsme tam vstoupili, samozrejme jak je tady zvykem, za nemale vstupne, zase jsme hledeli vstric do nekonecne cesty obrovitanske zahrady. Ale vzali jsme to takovymi bocnimi cestickami, kde mistni hrali karty v malych chramech a vsude bylo vsechno krasne upravene. Takova oaza uprostred betonu. Asi po hodine jsme dosli ke Chramu nebes, ktery byl po rekonstrukci, takze svitil barvami. Dovnitr jsme mohli jen nahlednout. Tam byly oltare s telaty, coz strasne pobavilo Andrejku! Kousek za touto rotundou byl dalsi chram obehnan znamou zdi, kde se pry ozyva i sepot! Pres ten rev cinanu ale nic neslysite. Natoz sepot! Spatky jsme se uz loudali zahradou a koukali jak sem chodi cinane cvicit, povidat si, hrat na jejich nastroje... Je to uplne neco jineho! Oni jsou samozrejme uplne jini nez my. Mezi temito obycejnymi lidmi neni videt nikdo, kdo by se choval nejak jinak nez ostatni. Pripadaji nam takovi uslapli. Ikdyz to uz neplati o jejich mladych. Ono se asi neni cemu divit, kdyz po krutych cisarskych vladach prisel dalsi despoticky Mao. Ale i presto vidite, jak se viditelne chudi vesnicane mohutne foti s jeho velikym portretem na konci namesti.

V utery jsme se rano vydali na autobusove nadrazi, kde meli stat autobusy na cinskou zed. Odchytla nas ale jedna cinanka a nabidla nam, ze nas tam se svym manzelem a jeho mikrobusem dovezou. Jednalo se o dve hodiny jizdy na severovychodni cast zdi. Mohli jsme jet na severozapadni nebo jeste na vzdalenejsi vice na vychod. Vybrali jsme tuto prostredni, protoze ta prvni je pry prelidnena a ta dalsi je zase tak ctyri hodiny z Pekingu. Jeli jsme po sirokych silnicich a peknou krajinou. Pak nas vysadili v mensim mestecku v horach a uz tam na nas cekalo plno stanku se suvenyry. Pohledem nahoru jsme uz videli cinskou zed. Ale zkazila nam dojem sedackova lanovka a bobova draha jako maji ve Spindlu. A tak samozrejme pesky, asi pul hodiny, jsme splhali na hreben po strmych schodech. Rozprostrel se pred nami krasny pohled na dloooouuuhouuu cinskou zed. Bylo jen dobre, ze turistu tu bylo jen malo. Vydali jsme se doprava asi kilometr do kopce. Obcas musite jit i po ctyrech, jak je stoupani strme. Kdyz jsme vysplhali na vrchol do posledni strazne veze [dal jiz zed byla nepristupna a zarostla] a otocili se, to byla opravdu krasa. Zed se klikatila pres vzdalene vrcholky jako had. Porad nas to nutilo premyslet, jak muselo byt tezke to postavit. A to zed meri cca 7 metru na vysku i na sirku. Zpatky po schodech nas mistni nahnal jeste do krapnikove jeskyne a za chvilku uz jsme byli na parkovisti u nasich cinskych manzelu s mikrobusem.

Ve stredu jsme se jen potulovali Pekingem a chodili po obchodech. Nachodili jsme cca 25 km. Ty vzdalenosti nam tu opravdu davaji zabrat.

Dnes ve ctvrtek uz mame sbaleno, sedime v recepci a piseme vam posledni radky. Jeste se pak pujdeme projit, nez pred pulnoci pojedeme na letiste. Ikdyz jsme prozili i par nelehkych okamziku, Cina se nam libila, i mistni lide se zvlastnimi zvyky tahat hleny az z paty a pak to vyplivnout. A to nepiseme jeste o tom jak jedi! Sedet vedle nich pri snidani, to je opravdu zazitek! Kdyz zavrete oci a slysite jen to mlaskani a srkani, je to jak v JZD! Chutnalo nam jejich jidlo, skoro veskere strasne palive [bohuzel pro Andrejku]. Jinak ale maji k cizincum zvlastni respekt a pro mnohe znamena, ze kdyz je nekdo bily, je bohaty. A tak vas musi i sedrit z kuze. Tady se smlouva uplne u vseho, i kdyz kupujete vodu, chcete hotelovy pokoj, ovoce v obchode, proste vsude. Doprava, to je kapitola sama pro sebe. Jezdi se tu i na cervenou, predjizdi z prava, nejdulezitejsi vybavou auta je klakson. Jejich heslo asi je "chodec na silnici nepatri", kdyz chcete prejit ulici, musite byt strasne opatrni, ani nepribrzdi! Jen je skoda, ze za par let uz to nebude urcite ta Cina, kterou jsme videli. Stavi se tu takovym tempem, ze se to nikde na svete nevidi. Vsude po Pekingu stoji jeraby a bouraji se cele ulice a stavi znovu. Je to i olympiadou, ktera tu za rok bude. Az zacne, cinane se asi zblazni, podle toho co tu vidime. Vse se okolo ni toci, vsude reklamy, obleceni, suvenyry, vsude kam se podivate jsou olympijske kruhy! Ale verime, ze ta priroda na jihu jen tak nezmizi. Tam se nam libilo nejvic. Chteli jsme toho stihnout vic, ale ty vzdalenosti jsou opravdu strasne. Chteli jsme jet do hor na jihozapad do Lijiangu, take do klastera Saolin kousek od mesta Xian [kousek je tu 390 km], ale to by jsme tu museli byt tak o 10 dni dele. Dokonce jsme meli koupenou i jizdenku do Saolinu, ale po dlouhem premysleni jsme ji vratili a koupili primo do Pekingu, protoze by jsme nemeli odtamtud spoj do Saolin - Peking. A jeste, ze jsme to udelali!!! Smer Xian - Peking byl vyprodan uz ctyri

dny dopredu. Natoz ten druhy smer.

Doufam, ze se Vam nase psani z dalsi opravdu nezapomenutelne cesty alespon trosku libilo, ikdyz to nekdy bylo psane ve spechu. Tesime se, az vam budeme vypravet to, co se nam sem neveslo a ukazeme tech 900 fotek! :-]

Brzy ahoj doma,

z Ciny Andrejka a Zdenek.