Ahoj 1

Chci Vas vsechny pozdravit z dalsi cesty. Tentokrat po Nepalu.

14.10.2007 jsme s mym kamaradem odleteli z Prahy v 11:50 do Rima, z Rima do Dhaky v Bangladezi a z Dhaky do Kathmandu.

Lety byly v poradku.  V Rime jsme cekali sest hodin na spoj a v Dhace dve hodiny. Docela to ale uteklo. Jen z Rima jsme uz leteli s leteckou spolecnosti Biman [bangladesske aeroliniie] a letadlo se nam zdalo nejake stare a az v Karthmandu jsme se dozvedeli od nasich pruvodcu, ze bylo z roku 1973. Starsi nez ja a muj kamos. Udivovalo nas, ze nejsou piloti v pilotni kabine zamceni, jak je tomu ve vetsine pripadu. Porad meli otevrene dvere a kdyz jsem sel nakouknout, tak meli na prednich oknech nacpane polstarky, aby je neoslnovalo slunce. Ale u pristani je asi oddelali. Letusky uz byly oblecene v satech ala Indie a pred vzletnutim se pomodlili k Alahovi.

Po pristani v Kathmandu jsme se zase modlili my, aby nam prijely batohy. Nastesti prijely, ale nasemu pruvodci bohuzel ne, takze si musel dnes koupit to nejnutnejsi tady v Kathmandu.

 Zatim jsme jen byli na veceri, a prosli si zdejsi ulicky, ktere pachnou v cele Asii stejne. Bydlime v takovem tady asi lepsim hotelu s pokojem bez stenic a s raminkama. Ale jakmile pujdeme ne trek k Evesrestu, komfort se pry bude prudce snizovat i s teplotou, ktera je tu 25 stupnu a cas je posunuty  o 4 hodiny a 45 minut oproti nasemu. Tech patnact minut tu pry maji proto, aby ukazali nezavislost na Indii.

 Zitra v 7:30 odjizdime do Jiri. Pojedeme najatym minibusem 8-10 hodin cca 150 km a nevim, kdy se budu moct ozvat. Tak snad tam internet nekde najdu a popisu Vam dalsi zazitky z hor. Zatim jsme oba nejisti, protoze presne nevime, jak trek bude narocny, ale je nas 17 lidi a my jsme z nich nejmladsi. Nejstarsi jsou tu tak okolo petapadesatky. Tak snad to zvladneme bez problemu.

 Zatima ahoj,

Zdenek.

Ahoj 2

Tak cau po dlouhe dobe a to z Namche Bazaru.

Z Kathmandu jsem jeli osm hodin autobusem do Jiri. Tam uz jsme spali v hnusnem ubytovani v prizemi u zachodu. Postele uz byly spinave a bez prikryvek, tak jsme spali ve spacakach. Druhy den po snidani [placka s dzemem a cerny caj] jsme vyrazili. Sli jsme cca 12 km nejdrive volne skoro po rovince a pak po obede do krpalu, ktery vsechny odrovnal. Sice mame nosice, ale kazdy tahame v batohu tak 10kg. Az sem do Namche sli s nami. Cestou jsme nachodili pres 100km, ale vetsinou hrozny krpaly nahoru, dolu a znovu. Presli jsme celkem 7 hrebenu v max. vysce 3500m. Spime tu v primitivnich lodziich s primitivnim jidlem. Maji tu v kuchyni jen pec na drevo a na tom nam vse delaji. Ale max. tak 4 druhy jidel. Ryzi, nudle, dalbat [ryze s cockovou polevkou a zelenina] a tibetsky chleba. K snidani pak jeste takovou placku chapati s medem, nebo dzemem. Nejdriv nam to docela chutnalo, ale uz nam to leze krkem. Vsichni se tu trapime tim, co si dame az prijedeme domu.

 Vzdy vyrazime tak v osm hodin a do cile prijdeme asi po sesti hodinach chuze. Nejdrive jsme byli vsichni strasne vyrizeni, ale zvykli jsme si. Co nam zbyva. Cestou jdeme prekrasnou prirodou, nejdrive byla subtropicka, pak zase horska a ruzne se to strida. Prochazeli jsme kolem prostych obydli, kde na nas vsude volalo tak okolo peti deti a chteli tuzku, nebo bonbony. Ty deti jsou tu kouzelne. Vsechny maji nudle u nosu a clovek by jim dal vsechno co ma. Nemame jim pry nic davat, protoze by pak po ostatnich za nami chteli opet, ale to proste nekdy nejde. Vsude u obydli maji vsichni policka, ryzova, se zeleninou a tak. Obydli jsou jen primitivni ze dreva s hlinenou podlahou a peci.

 Cestou tu chodime pres reky, nebo propasti po krasnych lanovych mostech, ktere se houpou. To je zazitek.

Vsem se nam tady libi prekrasna priroda. Teploty jsou tu tak okolo 15-20 stupnu ve dne, podle toho kdyz sviti slunce, nebo ne. V noci pak spadne tak k osmi. Spime ve spacakach zabaleni az po hlavu, protoze se tu nikde netopi. Jen v restauraci pri jidle.

 Zitra vyrazime z Namche [3450m] do Tengboche [4000m]. Uz ted nam nekterym neni dobre, vcetne me. Blbe se tu dycha a v noci je hrozna zima. Bud je nekdo nastydli, nebo ho boli hlava. Ale uvidime dal. Snad to bude lepsi.

 Drzte nam palce. Z Tengboche jdeme behem 4 dnu az k Everestu do Kala Pataru [5500m]. Pak k jezerum do Gokya a asi celkem po osmi dnech zpet.

 Snad bude nekde jeste internet, je tu jen vzacne, vcetne mobilniho signalu. Kdyztak napisu az pri zpatecni ceste opet z Namche.  Je tu i dost drahy a neni cas na psani, tak vam to budu muset vse podrobneji vypravet az doma.

 Vsechny moc zdravim,

Zdenek.

Ahoj 3

Pozdravuji vsechny po treti z Nepalu.

Druhy den rano jsme vyrazily z Namche do Tengboche, ktere je zhruba ve vysce 4000 m nad m. Vsem nam tam uz bylo celkem fajn, docela jsme si pomalu i zvykli na nadmorskou vysku. Kdyz jsme vystoupali asi 300 vyskovych metru do Tengboche, poprve jsme uvideli malou spicku Everestu a krasny Amadablam. Vse jsme vsichni fotograficky zdokumentovali, prohledli si mistni klaster, kde mnisi zrovna provadeli svoji modlitbu a sli se ubytovat. V mistni lodzii ale nejak nevysli mista v pokojich, tak nas tri kluky soupli na dvoupatrove postele primo v restauraci. Ale zase jsme meli teplo, protoze jak jsem uz psal, topi se jen tam. Druhy den jsme vystoupali do vesnice Dinboche na 4260m. Tam jsme meli prespat dve noci. Kdyz jsme tam dosli, vse bylo ok, ale kdyz jsem si sedl, udelalo se mi hrozne zle a vypil jsem asi 0.5l caje. Jak jsem pak zjistil, kdyz jste ve vysoke vysce, musi se moc pit, protoze to potrebuji ledviny, nebo tak neco. Pak uz mi bylo lip, ale musel jsem porad do sebe lit caj.

 A to i v noci. Pak jsem zase samozrejme chodil furt na zachod. Asi tak 5x za noc. To nebyla zadna vyhra, kdyz bylo vsude tak 5 stupnu. Druhy den jsme si meli jit na aklimatizacni vylet do Chukungu asi na 5000m. Me a kamaradovi nebylo ale rano jeste moc dobre, tak jsme sli dyl. Ja jsem zvladl do cca 4900, on se otocil hned za vesnici. Vys uz jsem to neriskoval, zacala me strasne bolet hlava. Je to hruza, kdy jsem lezl do kopce, sel jsem pomalinku, krok sun krok a dychal jak blazen.

Dalsi den rano uz mi nastesti bylo dobre. Sli jsme cely den vsichni do vesnice Gorak Shep na 5200m. Nastesti uz jsem asi byl docela aklimatizovany, tak me jen pri prichodu pobolivala hlava. Jen jsem porad musel pit. Jak jsem to vynechal, hned se mi udelalo zle. Spali jsme v docela peknych lodziich. Pred spankem nap pruvodce rekl, ze jakmile nekomu bude v noci zle, bude zvracet a nebude vedet kde je, okamzite musi sestoupit dolu. Tak jsme vsichni ulehali se strachem ve vysce 5200m co se bude dit v noci. V noci jsem sel zase "jen" 5x na zachod, ale jinak celkem fajn. Chodime tu spat tak kolem osme a vstavame o pul sedme. Nastesti, asi unavou, spim jako batole a to i v teto vysce, kdy je to docela vzacnost. Jen ta zima. Rano bylo na pokoji 2 stupne. Ale mame vsichni dobre spacaky, tak to jde. Ja si jeste vzdycky dam do lahve horky caj a vlozim si ho do spacaku, takze tam mam jako v pokojicku! Nastesti rano bylo vsem dobre, krome asi trem lidem bylo nevolno a tak jsme se vydali na obavany vystup. Kala Patar. 5543m. Sli jsme umornym, maxipomalym tempem 2.5 hodiny na takovy kamenity kopec. Vse jsem snasel docela dobre, dychalo se ale strasne. Musel jsem pravidelne, nadech vydech pri kazdem malem krucku. Jakmile jsem zapomel, musel jsem zastavit a zacit strasne rychle dychat. Asi deset metru pred vrcholem jsem cejtil, jak mam nohy jako z molitanu a musel jsem zacit jit tempem jako mravenec. Ale zvlad jsem to. To byla uleva! Kdyz jsem se tam dobelhal, tak jsem pred sebou uvidel ten zatracenej Everest v plne krase. Nadhera. To se neda takhle popsat. Zapomel jsem jeste napsat, ze zatim mame porad slunecno, azuro, jen jednou nam prselo. Ten pohled na Everest a ostatni velikany nas vsechny uplne dostal. Videli jsme i zakladni tabor, kde se chystala k vystupu Thajska expedice. Po asi ctvrtvrt hodine prohlizeni a foceni jsme pooomalu, sli dolu. Nesmeli jsme moc rychle, protoze pak Vas jinak zacne strasne bolet hlava! Dole v Gorak Shepu jsme si dali polevku, trosku si odpocinuli a vydali se dolu do vesnice Deboche ve vysce cca 3800, takze poradny skok. Trosku nas jen bolela hlava, ale bylo to strasne daleko a dosli jsme as za tmy. Uuuuplne vyrizeni jsme sli v sedm spat a probudil me jen jednou muj mocovy mechyr. Druhy den jsme sli docela dobrou cestou do vesnice Phortse 3840m vysoko. Takova pesinka se vynula nahoru, dolu a zas. A dolu byly strasne srazy. Hezke pohledy na reku Imja Khola, jaci, serpove, po te strasne ceste a vysce predtim, pohoda......

Dalsi dny jsme meli namireno do Gokya, ale to az za par dni z Kathmandu. At toho neni najednou moc.

Strrrraaasne se tesim domu, vsechny moc pozdravuju,

Zdenek.

Ahoj 4

Moc Vas vsechny zase zdravim z Nepalu.

Ve vesnicce Phortse jsme spali v zatim nejlepsi lodzii. Konecne jsme se mohli po peti dnech vykoupat za 200 Rupii pod kbelikem ohrate vody a meli jsme sirsi postele. Ty v ostatnich lodziich jsou strasne uzke a kolikrat uz jsem malem ve spanku havaroval. A dokonce bylo uz v noci trochu tepleji. Osm stupnu. Meli tu taky nejhezci zachod ze vsech. Sice to byla jen dira v podlaze, ale steny po vsech stenach byly narovnany jacince, kterymi tu kvuli nedostatku dreva topi. Vecer si vzdycky delame srandu, ze by nas nikdy nenapadlo jak hovno muze hrat. Rano jsme hned po snidani, ke ktere si nejcasteji davame tibetsky chleb, nebo chapati s marmeladou a caj, odesli smer Gokyo. Sli jsme opet vyslapanou cestickou od jaku nahoru, dolu a znovu. Pod nami opet tekla divoka reka a uz jsme toho za tech dvacet dni meli plne zuby. Vetsinou s nami chodi jeste par z Moravy a Honza z Prahy. Poprve za cely den chuze jsme spolecne nepromluvili kvuli unave ani slovo. Jen pri obede ve vesnicce Nha, kde jsme si dali pro zmenu Dhal Bhat a ja jako obvykle dve chilli papricky, ktere tu jsou snad nejostrejsi jake jsem jedl. Vzdycky po jidle jsem vsem k smichu jak placu. Jenze jako jediny jsem nemel z cele vypravy ani jednou prujem. Zatim. Cestou z obeda uz jsme sesli k rece a pak zase nahoru nad ni, kde chybny krok znamenal pad tak z padesati metru. Za chvili uz jsme ale prochazeli okolo krasnych zelenych jezer a blizili se k vesnicce Gokyo, ktera lezi v blizkosti toho nejvetsiho. Vesnicka tu znamena maximalne deset domku postavenych bez malty z kameni a polovina jsou lodzie. Prisli jsme skoro za tmy a dost unaveni, tak hned po veceri jsme zalehli do spacaku. Rano v osm hodin jsme zacali splhat na zdejsi kopec Gokyo Peak do vysky 5360m. Vystup nam trval tak asi dve a pul hodiny a uz byl snazsi nez na Kala Pattar, protoze uz jsme, az na par vyjimek, vsichni dobre aklimatizovani. Po prichodu na vrchol ovenceny modlitebnimi praporky jsme spatrili opet prekrasne Himalaje. Sice jsme byli v mensi vysce nez na Kala Pattaru, ale vyhled byl tak dvakrat lepsi. Zase bylo krasne slunecno a opet byl videt Everest, Pumori, Ama Dablam, jeste asi tri sestitisicovky a tri krasne zelene jezera pod nami. Stravili jsme nahore asi pul hodiny a kochali se vyhledem. Sice se nam opet nedychalo nejlip, ale za ten pohled to stalo. Vetsina sla dolu s pocitem, ze jsme dosahli toho, kvuli cemu jsme sem prijeli a na vsech ta uleva byla vecer znat. Druhy den rano jsme v sedm rano opet zacali klesat a to az do vesnicky Mong. Uz jsme ale byli bez nosicu, kteri ulehcili vahu meho batohu tak o 5kg. Takze celou cestu jsem sel asi se 12kg, misto nynejsich 17kg, coz bylo dost znat.  Sli jsme podobnou cestou jako minuly den, akorat po druhe strane reky. Docela nam cesta ubihala, protoze nebyla s takovym prevysenim jako obvykle. Jen jsme sli hodne z kopce, coz me nebavi jak potom zacinaji bolet kolena. Radeji chodim do kopce, ale to jsem se dockal az na zaver, kdy nas cekalo stoupani o 300m. Pred stoupanim jsme si dali v mistni male vesnicce obed, tedy zase Dhal Bhat, kde jsme sedeli u kuchyne. Hlinena podlaha, ohen a plno susenych veci. Obed nam delala pani domaci na zemi, ale moc nam to chutnalo. Porad ji trapil jeji maly syn a ona ho neustale fackovala. Pak uz to nevydrzela a vzala na nej velky nuz, coz nas omracilo. Ale asi to byla jen vyhruzka... Cestou nahoru jsme nahlas premysleli, kdy se asi tak posereme. Po hodine a pul stoupani jsme se dosli na vrchol, kde stala vesnicka Mong. Opet jsme se jako vzdycky navecereli a za chvilku sli spat. Tentokrat ale vecere byla trosku prijemnejsi. Ja jsem mel z domova jeste maly uherak a dve klobasky, tak jsem vse rozdelil mezi nas tri, rekli jsme si o dve cibule a dali si k tem dobrotam chapati, coz nam strasne chutnalo. Vsichni z toho byli uplne pryc, protoze pokud nekdo mel neco takoveho, uz to davno snedl a po takove dobe videt nakrajenou salamu s cibuli a klobasky, to bylo jako ze snu. Samozrejme jsem nabidl  vsem, ale bohudik nam toho moc nesnedli, tak jsme si jeste dali Everest pivo a pripadali jsme si jako doma. Neustale uz se tu vsichni trapime tim, co si dame az prijedeme domu. Usinalo se nam strasne prijemne...

Dalsi den jsme meli uz kratkou trasu do Namche Bazaru a tak jsme sli celkem pomalu a trvalo nam to tri hodiny. Cestou jsme jeste zasli do mestecka Kumjung a cestou pres travnate letiste jsme sestoupili do Namche. Na letisti nas trkly do oci na kupu nahazene trosky maleho letadla a plno krav na draze. Moc se nam to nelibilo, protoze nas za dva dny cekal let z Lukly do Namche. Po poklidnem dni jsme si nechali neco vyprat v mistni pradelnicce, ja par ponozek a tricko za 30.- Kc. Dalsi den nas opet cekalo klesani po zname ceste, kterou jsme sli pred dvanacti dny. Do Lukly, kam jsme meli namireno, jsme opet dosli az k veceru. Byla to posledni dlouha cesta. Lodzie v Lukle byla docela pekna, ale jelikoz nejak nevyzbily pokoje a my dva s Romanem jsme nejmladsi ze zajezdu, dostali jsme luzka v restauraci. Moc nam to nevadilo, protoze to je jedine misto, kde je teplo. Vecer po jidle jsem byl strasne prekvapeny, protoze nasi dva pruvodci se zvedli a rekli ze maji pro nas prekvapeni. Sli ke me a poprali mi vse nejlepsi k mym tricatymtretim narozeninam. Nikomu jsem nice nerekl, tak me to dost prekvapilo. Dali mi modlitebni praporky a tri placatky mistniho rumu, ktery jsem dal kolovat a tak jsem to oslavil.

Druhy den me bolela hlava, protoze jsme jeste dopili zasoby slivovic a jeste k tomu jsme vstavali v pet hodin. V sedm jsme meli odletat z nejkratsiho letiste na svete. Draha letiste je opravdu strasne kratka, sice asfaltova, ale zkopce a konci srazem. Priletelo pro nas male vrtulove letadlo, do ktereho jsme se vsichni nevesly a tak Roman s pruvodkyni letel dalsim. Let byl celkem normalni, ani to pri startu moc nehouplo. Cestou jsem pozoroval cesticky, po kterych jsme celou tu dobu chodili a uz ted jsem vzpominal na ty krasne, ale i tezke chvilky. Nachodili jsme celkem asi 250km a nastoupali 10km vyskovych. Vsichni co jsme tu jsme meli obcas chvilky, kdy nas neco bolelo, ale to se dalsi chuzi zase rozchodilo.Snad nebylo nikoho, kdo by neprohlasil "zasranej Everest". Za celou cestu jsme prosli rozmanitou prirodou jako subtropicke pralesy, kamenitou krajinu bez vegetace, lesy plne borovic, rododendronu, zdejsi zajimave brizy, hole vonave kopce s modrymi kytkami a presli jsme bezpocet rek po krasnych lanovych mostech.

Ted uz jen chodime po Kathmandu po zdejsich zajimavostech. Je to strasne zajimave mesto. S Romanem se prochazime mistnimi chudymi a spinavymi ulickami, kde na nas civi lide, kteri jsou uz cistokrevni indove. Navstivili jsme zdejsi nejvetsi chorten a nakonec dnes Paschupatinath, coz je mistni hinduisticke misto, kde zdejsi upaluji sve nebostiky. Oni zde veri na prevtelovani a pohreb pro ne neni smutna zalezitost, jen dalsi cesta zivotem. U reky a klasteru je deset betonovych mist, kam pozustali nanosi drevo a navrch polozi nebostika zabaleneho do bileho hadru. Pote vyhodi jeho veci do reky a nejstarsi syn to vse podpali. Ohen hori zhruba pet hodin a pak popel smetou do reky, kde o sto metru dal stoji ve vode par deti a hledaji zlate zuby. V te same rece se ocistuji a myji verici. Z toho vseho nam nebylo moc dobre a Roman jim to tam dokonce pozvracel. No neni se cemu divit, kdyz jsme videli jak ohen oslehava casti tela a pak nas jeste mistni pruvodce zavlekl do ubytovny bezdomovcu, coz byla naprosta hruza.

A tak pokud bude Romanovi dobre, projdeme se jeste zitra po meste, pujdeme na posledni spolecnou veceri a dame si konecne jaci steak. Za celou tu dobu jsme krome moji salamy nemeli ani kousek masa. Jen hadame, kolik jsme kazdy zhubl. Celou dobu se nikdo z nas neholil, a myli jsme se maximalne 4x, coz byla nekdy sila. Na zacatku nas pruvodci varovali, ze kazdy bude mit alespon jednu krizi, coz se u me bohudik nepotvrdilo a cele jsem to zvladl celkem v dobre kondici, kdyz nepocitam jednodenni nevolnost v Namche. Jen mi trosku dyl trvalo zvyknout si na tu velkou vysku a musel jsem strasne pit. Na zacatku mi hrozne chybel adrenalin z naseho nezavisleho cestovani s Andrejkou, ale na druhou stranu, pokud by se neco stalo, bylo by o nas doufam postarano jako ve druhe skupine, ktera byla na Anapurne, kde si nekdo komplikovane zlomil kotnik a musel priletet vrtulnik. U nas se bohudik nic takoveho nestalo, krome jedne odreniny a dvou lidi, kteri diky nevolnosti nevysli na vrchol Gokya. No a to je asi tak vsechno. Ikdyz to byla dost narocna dovolena a uz se dlouho tesim domu, moc se mi tu libi. Diky tomu, ze jsem tu byl tak dlouho jsem poznal vic nez obvykle. Uz nam i chutna Dhal Bhat, Momo knedlicky, smazene brambory, ale gulas je gulas. Zde v Kathmandu je hodne levno a tak si uzivame. Na me narozeniny jsem pozval Romana, Honzu a Moravu na zdejsi rum. Objednal jsem panaky rumu a prinesli nam kazdemu placatku. Tak pak nam bylo veselo a cestou do hotelu jsme vsichni vyzkouseli, jak se slape s riksou plnou lidi. Videli nas mistni policajti a ty to strasne pobavilo. Mistni jsou hodni, primitivni lide. Pri placeni nekdy spolehaji, ze si spocitate ucet, protoze pocitat tu moc neumi. To ale plati tam nahore, ne v Kathmandu, kde se spis musi smlouvat. A kapitola sama pro sebe jsou deti, ktere jsou prekrasne a mile. Rad jsem jim rozdaval bonpari, ktere jsem si proto vzal. Nejvetsi radost me ale udelal taxikar, ktery se me ptal, zda mam deti. Kdyz jsem rekl ze ne, protoze je asi buh proti, odpovedel, "ten muj mi rika, ze budes mit pristi rok dva krasne syny"...

Budu urcite strasne moc na vsechno vzpominat.

Zdenek.